Tento příspěvek byl původně publikovaný na webu Los Angeles Times a vztahuje se ke zkušenosti lékařky Anity Sircar, která pracuje na infekčním oddělení a je klinickou instruktorkou zdravotnických věd na lékařské fakultě Kalifornské univerzity. Originální článek publikovaný dne 17. srpna 2021 v angličtině naleznete zde. Pro překlad tohoto příspěvku jsem použil bezplatnou verzi překladače DeepL (www.DeepL.com/Translator).
Náhledový obrázek je pouze ilustrační zdroj: Photo by engin akyurt on Unsplash
Můj pacient seděl na kraji postele a lapal po dechu, zatímco se mi snažil vyprávět svůj příběh a po každém slově se odmlčel, aby popadl dech. Zdálo se, že plastové hadičky, které mu nosem přivádějí kyslík, sotva stačí k tomu, aby se mu nedvíhal hrudník. Vypadal vyčerpaně.
Před deseti dny měl pozitivní test na koronavirus. Bylo mu méně než 50 let, měl mírnou hypertenzi, ale jinak byl v dobrém zdravotním stavu. Osm dní předtím začal kašlat a měl silnou únavu. Jeho lékař mu nasadil antibiotika. Ta nezabírala.
V obavě, že se jeho příznaky zhoršují, začal užívat hydroxychlorochin, který našel na internetu. Ani ten nezabral.
Nyní pociťoval dušnost při běžných denních činnostech, jako je cesta z ložnice do koupelny nebo obouvání bot. Byl jen schránkou svého dřívějšího já. Nakonec se dostal do zařízení, kde mohl dostat monoklonální protilátky, laboratorně připravenou transfúzi, která nahrazuje tělu vlastní protilátky. Nefungovalo to.
Nakonec skončil na pohotovosti s nebezpečně nízkou hladinou kyslíku, nadměrně vysokými zánětlivými markery a nejednotnými oblastmi infekce po celých plicích. Nic nepomáhalo. Jeho stav se zhoršoval. Nemohl dýchat. Doma byla jeho žena a dvě malé děti, všichni nakažení COVIDem. On i jeho žena se totiž rozhodli, že se nenechají očkovat.
Loni by mě takový případ odrovnal. Zápasila bych se smutkem a s tím, jak je život nespravedlivý. Bojovala s úzkostí z toho, jakou měl smůlu. Letos se potýkám s tím, že nenacházím soucit. Nastal srpen 2021, ne 2020. Vakcína byla ve Spojených státech už několik měsíců široce dostupná, zdarma pro každého, kdo o ni stál, dokonce ji nabízejí v lékárnách a supermarketech. Nejmodernější, revoluční, mysl ohromující, život zachraňující vakcíny jsou k dispozici tam, kde lidé nakupují potraviny, a přesto je nechtějí.
Před dveřmi jeho nemocnice jsem se zhluboka nadechla – potlačila jsem svůj vztek a frustraci – a vešla dovnitř. Pracovala jsem na COVID jednotkách 17 měsíců v kuse, celý den, každý den. Starala jsem se o stovky pacientů COVID. My všichni, aniž bychom si mohli dopřát dostatečně dlouhé přestávky, které by nám pomohly zotavit se z tohoto nekonečného utrpení. Postupně se dostavovala únava ze soucitu. Těm z nás, kteří jsme po nejtěžším roce svého profesního života neodešli, už chyběla i naděje.
S křikem přes masku N95 a hluk HEPA filtru jsem se představila. Klidně jsem se ho zeptala, proč se rozhodl nenechat se očkovat.
„No, nejsem žádný odpůrce očkování nebo tak něco. Jen jsem nejdřív čekal, až Úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválí vakcínu. Nechtěl jsem si vzít nic experimentálního. Nechtěl jsem být pokusným králíkem vlády a nevěřím, že je to bezpečné,“ řekl.
„No,“ řekla jsem, „můžu vám v podstatě zaručit, že bychom se nikdy nesetkali, kdybyste se nechal očkovat, protože byste nikdy nebyl hospitalizován. Všechna naše oddělení COVID jsou plná a všichni pacienti na nich jsou neočkovaní. Čísla nelžou. Vakcíny fungují.“
To byla častá výmluva lidí, proč se nenechali očkovat a obávali se vakcíny, protože Úřad pro kontrolu potravin a léčiv jí zatím udělil pouze povolení k nouzovému použití, nikoliv trvalé schválení. Přitom léčba, ke které se uchýlil, antibiotika, monoklonální protilátky a hydroxychlorochin, byly považovány za experimentální a jejich použití podporovaly rozporuplné poznatky.
Jedinou osvědčenou záchranou, kterou jsme v této pandemii získali, je vakcína, o kterou mnoho lidí nestojí. Vakcína, kterou rozdáváme jiným zemím, v USA totiž nabídka převyšuje poptávku. Vakcína, na kterou lidé v jiných zemích stojí hodiny ve frontě, pokud ji vůbec mohou dostat.
„Dobře,“ řekla jsem, „budu vás léčit remdesivirem, který teprve nedávno schválil Úřad pro kontrolu potravin a léčiv.“ Vysvětlila jsem mu, že po většinu loňského roku byl pod evropským povolením a nebyl studován ani podáván v takové míře jako vakcíny COVID-19. Všichni jsme se na něj těšili. Že v USA bylo podáno více než 353 milionů dávek vakcíny COVID-19 a více než 4,7 miliardy dávek po celém světě, aniž by se objevily nějaké ohromující, katastrofální vedlejší účinky. „Zdaleka ne tolik dávek remdesiviru bylo podáno nebo zkoumáno u lidí a jeho dlouhodobé vedlejší účinky stále nejsou známy,“ řekla jsem. „Pořád chcete, abych vám ho dala?“ “
„Ano,“ odpověděl, „ať už to bude stát cokoli, abych si zachránil život.“
Nezabralo to.
Můj pacient zemřel o devět dní nato na následky smrtelné mrtvice. My, ošetřující tým, jsme se s touto ztrátou smířili tím, že jsme si řekli: Jeho osobní volba byla, že se nenechá očkovat, že nechce chránit sebe ani svou rodinu. Udělali jsme vše, co jsme mohli, s tím, co jsme měli, abychom ho zachránili. Letos tato tragédie, tato zbytečná ztráta, které se dalo zcela předejít, byla na něm.
Břemeno této pandemie nyní leží na bedrech neočkovaných. Na těch, kteří se mohou nechat očkovat, ale rozhodnou se tak neučinit, přičemž toto rozhodnutí obhajují prohlášením, že „očkování je výsostně osobní volba“. Ale snad nikdy v historii neměla osobní volba někoho takový dopad na celý svět jako právě nyní. Když stovky a tisíce lidí stále umírají, když nejzranitelnější členové společnosti, naše děti, nemohou být očkováni – luxus volby přestává platit.
Pokud se domníváte, že pandemie je téměř za námi a můžete ji přečkat, aniž byste se nechali očkovat, nemůžete být více na omylu. Tento virus si vás najde.
Pokud věříte, že nejdříve počkáte, až americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválí vakcínu, možná se toho nedožijete.
Pokud věříte, že pokud se nakazíte, prostě půjdete do nemocnice a necháte se léčit, nemáte žádnou záruku, že vám zachráníme život, a dokonce ani příslib, že pro vás budeme mít lůžko.
Pokud věříte, že jste těhotná a nechcete, aby vakcína ovlivnila vás, vaše dítě nebo vaší budoucí plodnost, pramálo na tom bude záležet, pokud se nedožijete svého novorozeněte.
Pokud věříte, že své děti nenecháte očkovat, protože nevíte, jaké budou mít dlouhodobé následky, málo na tom bude záležet, když nebudou žít dost dlouho na to, abyste to mohli zjistit.
Pokud věříte, že se všichni ostatní kolem vás naočkují, abyste se vy očkovat nemuseli, tak v tomto „stádu“ kolem vás je 93 milionů lidí, kteří mají nárok na očkování, ale nejsou očkováni, a kteří smýšlejí stejně jako vy a brání tomu, abychom tuto pandemii ukončili.
Pokud se domníváte, že se očkovaní lidé stejně nakazí, tak o co jde? Vakcína byla stvořena k tomu, aby zabránila hospitalizacím a úmrtím na těžká onemocnění. Místo smrtelného zápalu plic mají ti, u nichž došlo k propuknutí infekce, krátkou silnou rýmu, takže vakcína své účinky již prokázala. Očkovaní na COVID-19 neumírají.
Virus SARS-CoV-2, který způsobuje COVID-19, během této pandemie nesčetněkrát zmutoval a přizpůsobil se tak, aby přežil. Proti lidstvu, které se na každém kroku brání změnám – včetně nošení roušek, sociálního distancování, karanténě a nyní i odmítání životně důležitých vakcín – je snadné pochopit, kdo tuto válku vyhraje, pokud se lidské chování rychle nezmění.
Nejúčinnější věc, kterou můžete udělat pro ochranu sebe, svých blízkých a celého světa, je nechat se očkovat.
A to bude fungovat.