Před časem jsem u nás v Národním ústavu duševního zdraví přivítal na oddělení novou osobu, která zde byla na stáži, protože se ale tato osoba neidentifikovala binárně – tedy ani jako muž ani jako žena – potýkal jsem se, mimo nezvyku i s jazykovým oříškem, jak jsem o této osobě vlastně měl hovořit např. v nepřímé řeči. Ona je… on je… ona byla,… on byl,… ani jedno totiž pro tuto osobu není správně. Vždy bych tuto osobu tzv. misgenderoval – tj. dělal z ní někoho kým se necítí – ženu nebo muže. Proto jsem v rámci potřeby ji respektovat začal přemýšlet co s tím.
Nejprve mě napadlo onikání, to je ale v češtině dosti nezvyklé a je matoucí když používáme k mluvení o jedné osobě množné číslo:
Oni byli u nás na oddělení na stáži, pracovali se mnou na několika úkolech.
Vlastně po celou dobu jsem v rámci běžného mluvení hledal nějaké opisy, které ale zase vlastně „danou osobu“ vymazávaly:
Měli jsme tu někoho na stáži, pracovali jsme spolu na několika úkolech.
Některé z vás v tuto chvíli asi napadne, že by možná bylo řešením použít střední rod, jenže ten v češtině užíváme především pro zvířata a věci, a proto může být vnímám jako dehumanizující a myslím si, že to platí zvláště pro nebinární lidi, jenž čelí v naší společnosti nepochopení v podstatě všude. Pokud bychom použili střední rod, většina by třeba z kontextu hovoru ani nepochopila, že je řeč o lidech.
Ono bylo na našem oddělení na stáži, pracovalo se mnou na několika úkolech.
Zavedení středního rodu navíc jaksi nepočítá s podstatnými jmény – stážista (m), stážistka (ž) – střední rod chybí. Takže při nejlepším bychom se dopracovali opět k opisům, přičemž je jen těžko představitelné, že bude v běžné řeči většině automaticky srozumitelný skutečný význam. Za základní smysl jazyka totiž považuji komunikovat smysluplně.
Tak mě nakonec napadlo, že bych možná mohl zkusit češtinu trochu „ohnout“ a najít řešení, které jsem pracovně nazval „nebinárním nářečím.“ Nejde mi tedy v žádném případě o změnu spisovné češtiny (jako Pražákovi mi taky nevadí že „bejt dlouhej“ není spisovně), ale naopak bych chtěl dát nebinárním lidem hlas, kterým by takto o sobě mohli poprvé promluvit česky a navíc i já bych tak mohl mluvit o nich, bez toho aniž by se přizpůsobovali mužskému nebo ženskému rodu. Zkusil jsem tak udělat malou změnu v jazyce, která podle mě zachová srozumitelnost jazyka, ale zároveň poskytuje již dost jinou formu, aby bylo jasné, že zde není nepoužit mužský či ženský rod, ale „rod nebinární.“
One byle na našem oddělení jako stážiste, pracovale se mnou na několika úkolech.
Když mluvím o potřebě poskytnout nebinárním lidem hlas, mám na mysli přímo řešení aktuální situace, kdy umíme sice v psané formě používat hvězdičku (on*a) nebo lomítko (on/a) či jiný znak (např. v němčině často dolní pomlčku _ ), ale psaný jazyk potřebám nebinárních lidí určitě nestačí. Můžeme se stokrát snažit to mít v různých příspěvcích napsané citlivě, ale základ je mluvená řeč, která žije svým životem a v ní jsou znaky, jako například hvězdičky, jednoduše nepoužitelné:
On*a – one
Byl*a – byle
Stážist*ka – stážiste
Pracoval*a – pracovale
Jistě je to celé jen nápad, ale věřím, že by takové „nebinární nářečí“ mohlo být s češtinou běžně slučitelné a nijak jí neohrožovalo, tak jako češtinu jako celek neohrožují jiná menšinová nářečí. Měkké „i“ by stále mohlo fungovat pro všechny (např. všichni přišl-i) a v případě, že bychom hovořili výhradně o nebinárních lidech mohla by fungovat koncovka „e“ (např. přišle). Zkusím tento nápad, který jsem poprvé zmínil v rámci příspěvku Facebookové skupiny nebinárních lidí TakyTrans koncem letošního ledna, více rozvinout v delší ukázce:
Kolege přiletěle ze Španělska na podzim loňského roku. Kolege je nebinární a neidentifikuje se ani jako žena ani jako muž. Cesta jé trvala asi tři hodiny a ubytovale se nedaleko centra Prahy přímo na metru C. Měle to tak k nám do ústavu v podstatě jen půl hodiny. Poprvé jsme se společně setkali na večeři, one si dale jen něco bez masa, protože je vegetariánke a neochutnale tak svíčkovou ani guláš. V průběhu prvních týdnů se aklimatizovale a postupně jsme se dali společně do práce. Jej jméno tu nebudu zmiňovat, ale normálně bych ho používal a nemusel bych tolik používat zájmen.
Jistě, jako každé nářečí a jazyk, musel by se postupně vyvinout – ať se toho chytnou jazykovědci, jazykovědkyně nebo jazykovědke (?), nebinární lidé či kdokoliv další. Jednotlivé tvary a inspirace používáním koncovky „-e“ mohou být jen základem pro budoucí funkční a dotaženější řešení. Je potřeba samozřejmě vymyslet a ustálit tvary nebinárních zájmen a také podstatných jmen a sloves, nicméně věřím, že za vznikem každého jazyka je nejprve nějaká potřeba a koneckonců jazyk vždy dokázal na poptávku lidí nějak odpovědět – žije a vyvíjí se. Cizí jazyky jako španělština, angličtina nebo švédština již dnes obsahují nová nebinární zájmena, třeba proto právě v této době i v češtině stojíme u zrodu podobného nebinárního rozšíření.
Poznámka ze dne 21. 7. 2020:
Byl jsem upozorněn, že titulek a vyjádření, ve kterých používám spojení „dát hlas“ může být ze strany nebinárních lidí považován za marginalizující, proto bych v tomto ohledu chtěl zdůraznit, že můj titulek se spíše vztahoval k mé vlastní zkušenosti, kdy jsem to byl v podstatě já, kdo nedovedl o nebinární osobě hovořit, protože jsem nevěděl jak, zejména protože on*a (one) nehovořil*a (nehovořile) česky a svůj vlastní hlas v češtině neměl*a (neměle).