V současnosti diskutujeme o zpřístupnění manželství i párům stejného pohlaví a často se setkáváme s argumentací, při které jsou nám jmenovány nejrůznější jasně, většinou právně, definované rozdíly mezi reg. partnerstvím a manželstvím, jako nárok na vdovský důchod, společné jmění manželů, možnost přiosvojení dítěte partnera či partnerky, příbuzenskost založená na sňatku (švagr, švagrová atd.) a mnohé další. Tyto pak v rámci diskuse u některých mohou vytvářet dojem, že lze současnou nespravedlnost narovnat s pomocí jednoduchého „poskytnutí či vyrovnání práv“. Tomuto pohledu však chybí klíčová podstata společenského smyslu nebo „společenského významu“ instituce manželství.
V rámci tohoto příspěvku se zaměřím na představení, dle mého názoru klíčového pohledu, který srozumitelnou formou přiblížil Ralph Wedgwood, profesor filozofie na University of Southern California, jenž pracoval jako profesor či odborný asistent v oboru filozofie i na University of Oxford (2002-2011) a Massachussetts Institute of Technology (MIT; 1995-2002). V tomto příspěvku tak vycházím z jeho článku The Meaning of Same-Sex Marriage, který v průběhu probíhající diskuse v USA publikoval pro The New York Times.
Manželství zahrnuje porozumění a očekávání, které sdílí téměř všichni lidé ve společnosti, včetně malých dětí, které již v raném věku mají alespoň určitou představu o tom, co znamená. Co ale tedy znamená? Žádná instituce, jejíž rolí je, aby obsahovala a komunikovala nějaké, nejlépe všemi, sdílené porozumění a očekávání nesmí od samé podstaty požadavku univerzálnosti zahrnovat kontroverzní doktríny (např. křesťané věří, že manželství je posvátný svazek, který symbolizuje vztah mezi Kristem a církví) a musí být co nejběžnější a nejjednodušší k tomu, aby bylo co nejsrozumitelnější a také nejsnáze přijímané. Manželství tedy signalizuje určité předpoklady, které se týkají především (a) intimity (která u párů různého pohlaví často vede k narození dítěte), (b) spolupráce a spoluřešení domácích a finančních nezbytností života (včetně péče o děti, pokud v manželství vyrůstají) a (c) vzájemného závazku k dlouhodobému zájmu udržovat svůj vztah.
Donedávna byl tento sdílený „společenský význam“ manželství téměř výlučně chápan pouze ve vztahu muže a ženy. Když bychom před 30 lety prohlásili, že „Matěj měl svatbu“, patrně nikdo by nepochyboval o tom, že při ceremonii vstupoval do manželství s osobou opačného pohlaví.
Které prvky „společenského významu“ jsou ale nejdůležitější? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět musíme nejprve lépe pochopit benefity, které jsou touto institucí vytvářeny či zprostředkovány. Klíčový benefit by se dal asi nejjednodušeji shrnout takto: Manželstvím pár vydává svému okolí jasný signál, že si přeje, aby okolí na jejich vztah nahlíželo perspektivou výše zmíněných a všem téměř dokonale srozumitelných a sdílených předpokladů, které se týkají toho, v čem spočívá život v manželství. Pochopitelně ne všichni musí mít zájem o porozumění charakteru jejich vztahu, avšak protože je manželství natolik srozumitelnou a zřejmou institucí, tak prakticky všichni budou schopni tento signál, který vstupem do manželství pár svému okolí pár vysílá, pochopit.
V tomto ohledu je to tedy společenský význam manželství, který páru umožňuje komunikovat (vysílat, ozřejmit) informace o svém vztahu svému okolí mimořádně efektivním způsobem, tj. vstupem do manželství. Toto je tedy klíčové, protože lidé vstupem do manželství neusilují pouze o hmatatelné benefity (peněžní, zdravotní, důchodové, aj.), ale také o ty nehmatatelné. Je známo, že lidé se zvláště hluboce starají o to, jak jsou druhými lidmi vnímáni, za jaké lidi jsou pokládáni, tyto vztahy jsou pak nevyhnutelně ovlivňovány informacemi, které jsou o nich šířeny mezi ostatními v jejich okolí.
Pokud uznáme, že tyto nehmatatelné benefity, vytvořené v rámci sdíleného „společenského významu manželství“ jsou jeho klíčovou složkou, pak předpoklad, že se jedná pouze o svazek mezi mužem a ženou ve skutečnosti nehraje významnou roli. Prakticky všem dospělým členům okolí určitého páru, řekněme páru Petry a Milana, bude od začátku zcela zřejmé, že se jedná o pár muže a ženy. Všichni v jejich okolí jednoduše Petru a Milana znají a vědí že jsou muž a žena. To znamená, že pokud Petra s Milanem vstoupí do manželství, pak skutečnost, že jsou mužem a ženou patřila v jejich okolí mezi obecně známé skutečnosti již předtím, než se rozhodli uzavřít manželství. Skutečnost, že je manželství dostupné pouze párům rozdílného pohlaví tak párům různého pohlaví nijak nepomáhá svému okolí komunikovat nějakou informaci, která mu již nebyla dobře známá (že jsou mužem a ženou jejich okolí dobře ví).
Z tohoto důvodu je tak nejdůležitějším prvkem manželství jeho sdílený „společenský význam“, který se týká našeho sdíleného porozumění, že život v manželství „normálně“ (avšak nemusí tomu být vždy) zahrnuje sexuální intimitu, domácí a finanční spolupráci, a vzájemný závazek dvou lidí udržovat dlouhodobý vztah.
Mnohé teoretické či právní diskuse v jejichž rámci jsou hodnoceny právní a praktické argumenty poukazující na potřebu zpřístupnit manželství i párům stejného pohlaví, tak v podstatě vynechávají či zapomínají na širší společenský význam a smysl této instituce, která je především základem sdílené komunikace předpokladů a očekávání související se vztahovým životem lidí, či přesněji skutečnosti, že lze očekávat, že utvoří dvojice, v jejichž rámci budou tato očekávání a předpoklady naplňovány. Nejde ale jen o nějaké emocionální či symbolické požadavky, ale jednoduše o pochopení skutečnosti, že páry stejného pohlaví chtějí mít také přístup k tomuto systému sdílených významů a mají také zájem svému okolí v určité fázi života vyslat signál, díky kterému by mohlo pochopit jejich vztah skrze stejnou perspektivu výše zmíněných předpokladů a očekávání.
Umožnění vstupovat do manželství i párům stejného pohlaví tak nepochybně pozmění společenský význam manželství (tento sdílený systém již nebude obsahovat předpoklad toho, že každé manželství se uskutečňuje jen mezi mužem a ženou), a jistě lze souhlasit s tím, že aby byla instituce manželství i nadále jasným zprostředkovatelem výše zmíněných očekávání a předpokladů, musí být tato instituce relativně stabilní, aby byla schopná stále komunikovat svůj společenský význam. Ten se však již mnohokráte radikálně proměnil a my stále i navzdory těmto změnám manželství rozumíme.
V dřívějších dobách bylo manželství chápáno jako nerovný vztah, v jehož rámci byla žena podřízena manželovi. V současnosti naše kultura sdílí porozumění a očekávání, že manželé si jsou (popř. že by si měli být) sobě rovni. Na obecné rovině je tak zapotřebí v podstatě připustit, že společenské chápání významu manželství je zapotřebí pozměnit vždy, když je takový požadavek podložen potřebou odstranění nespravedlnosti, v našem současném případě je zapotřebí, aby tato instituce nadále nevylučovala páry stejného pohlaví. Podobně jako bylo zapotřebí aby nevylučovala pár různého společenského postavení, náboženského vyznání, etnické či rasové příslušnosti.
Instituci manželství bychom tedy neměli chápat jen jako soubor práv a povinností, ale také jako sdílený společenský systém, jehož dosažení zpřístupňuje nehmatatelné, avšak pro lidský život podstatné benefity, které komunikují informace o vztahu dvou lidí, smysluplnosti jejich života a jejich rolí v rámci širší společnosti.